1042 V pasti
Josefíně bylo nyní jasné, že lesní žínka chce, aby kočce pomohla z pasti ven, protože sama neměla dost síly rozevřít pevné čelisti medvědí pasti.
Josefína nepochybovala, že by past dokázala vypáčit. Kdyby bylo nejhůř, mohla by si pomoci i mečem jako pákou. Jenže udělat to v dosahu vyceněných tesáků vyděšené a zraněné šelmy byl podnik nanejvýš ošemetný a nebezpečný.
Josefína nepochybovala, že by past dokázala vypáčit. Kdyby bylo nejhůř, mohla by si pomoci i mečem jako pákou. Jenže udělat to v dosahu vyceněných tesáků vyděšené a zraněné šelmy byl podnik nanejvýš ošemetný a nebezpečný.
Josefína, nyní už téměř bez obav, následovala lesní žínku. Protáhly se spolu křovisky u jezírka a Josefína se náhle ocitla tváří v tvář velké černé kočce, Nočnímu stínu. Tyto velké kočky žily od nepaměti v nejhlubších částech Sovího hvozdu.
Na rozdíl od vlků a medvědů nebývaly člověku nebezpečné a obvykle ani nelovily v blízkosti lidských příbytků. Lovci je nechávali na pokoji nejen proto, ale i kvůli pověře, že každého, kdo by jim ublížil, může stihnout temná kočičí kletba. Tahle se však nějak dostala do medvědí pasti, což bylo neobvyklé, neboť šlo o šelmu chytrou a nanejvýš opatrnou.
Na rozdíl od vlků a medvědů nebývaly člověku nebezpečné a obvykle ani nelovily v blízkosti lidských příbytků. Lovci je nechávali na pokoji nejen proto, ale i kvůli pověře, že každého, kdo by jim ublížil, může stihnout temná kočičí kletba. Tahle se však nějak dostala do medvědí pasti, což bylo neobvyklé, neboť šlo o šelmu chytrou a nanejvýš opatrnou.
