1020 V ložnici

Josefína z Markvartic neklidně spí na lůžku v malé komnatě v západní věži tvrze Dubovec. Jednání s Ctiborem, který byl neobvykle skleslý, v ní zažehlo plamínek tísně, jenž ani s příchodem noci neuhasl. Pronásledují ji neklidné sny a obletují ji noční můry, v nichž se útržky večerních slov mísí s bezejmennou obavou. Náhle je vytržena ze sna, snad zvukem, snad jen výkřikem nočního ptáka. Z nádvoří jsou nyní slyšet sice tiché, ale znepokojivé zvuky, které do nočního ticha pronikají o to naléhavěji

Josefína vstává z lůžka a přistupuje potichu a velmi opatrně k oknu. Chlad kamenné podlahy ji v jediném okamžiku připraví o poslední zbytky spánku. Srdce se jí rozbuší rychleji. Na okenní tabulce zatančí noční stíny a z hradního nádvoří se znovu, tentokrát jasněji, ozve neobvyklý zvuk. Není hlasitý, a přece v sobě má cosi, co do nočního ticha nepatří. Pomalu pootevře vitráž a jak jen to jde a skrytě vyhlíží na zadní nádvoří, kam její okno směřuje.

Tip: Na obrázcích ilustrujících děj lze občas nalézt různé předměty. Změní-li se tedy kurzor myši nad některou částí obrázku v malou ručičku, vyplatí se dané místo prozkoumat kliknutím.