1070 Dítě štěstěny
Josefína se pokusila vytrhnout meč z pochvy a postavit se útočníkovi. Ten zahlédl záblesk ostří a navyklým pohybem chtěl její výpad odrazit. Meč se však Josefíně v nejisté ruce zapletl, škobrtla a už padala.
Co se vlastně v té chvíli událo, si nikdy později nedokázala přesně vybavit. Nalehl muž na její meč, který si šťastnou náhodou našel mezeru v jeho brnění, anebo jej v pádu zasáhla ona sama? Najednou tam stála se zakrváceným mečem v ruce a při pohledu na nehybnou postavu u svých nohou, která jako by nyní zaplňovala celou chodbu, se jí udělalo zle.
Co se vlastně v té chvíli událo, si nikdy později nedokázala přesně vybavit. Nalehl muž na její meč, který si šťastnou náhodou našel mezeru v jeho brnění, anebo jej v pádu zasáhla ona sama? Najednou tam stála se zakrváceným mečem v ruce a při pohledu na nehybnou postavu u svých nohou, která jako by nyní zaplňovala celou chodbu, se jí udělalo zle.
Bylo by nerozumné zůstávat tu na chodbě. Každou chvíli se mohl objevit další útočník. Vzduch byl nasáklý pachem čerstvé krve, z něhož se jí zvedal žaludek. Josefína, aniž si přesně uvědomovala, co dělá, otřela meč do cípu mužova pláště a zastrčila jej zpět do pochvy u boku. Pak nejistým krokem zamířila dále chodbou, kde tušila vchod do podzemí.
