107A Dítě štěstěny
Josefina se pokusila vytrhnout meč z pochvy a útočníkovi se postavit. Ten zahlédl záblesk ostří a chtěl navyklým pohybem odrazit její ránu. Meč se však Josefině zapletl v nejisté ruce, škobrtla a už padala, Co se vlastně událo,si nikdy v budoucnu nedokázala přesně vzpomenout. Nalehnul muž na její meč, který si šťastně našel mezeru v jeho brnění a nebo jej v pádu nějak trefila ona? Najednou tu stála se zakrváceným mečem v ruce a při pohledu na ztuhlou postavu u nohou, která jakoby nyní zaplňovala celou chodbu, se jí udělalo zle.
Bylo by nerozumné zůstávat tu na chodbě, každou chvíli se tu mohl objevit další útočník. Chodbu zaplňoval pach čerstvé krve, ze které se zvedal žaludek. Josefina, aniž si přesně uvědomovala co dělá, utřela svůj meč do cípu mužova pláště a zastrčila jej zpět do pochvy u boku. Nejistým krokem zamířila dále do chodby, kde tušila vchod do podzemí.