1080 Raněná ale živá
Josefína se pokusila vytrhnout meč z pochvy a postavit se útočníkovi. Ten zahlédl záblesk ostří a navyklým pohybem chtěl její ránu odrazit. Meč se však Josefíně v nejisté ruce zapletl, škobrtla a už padala.
Co se v té chvíli vlastně událo, si nikdy později nedokázala přesně vybavit. Nalehl muž na její meč, který si šťastnou náhodou našel mezeru v jeho brnění, anebo jej v pádu zasáhla ona sama? Najednou tam stála s ošklivým šrámem na noze a při pohledu na nehybnou postavu u svých nohou, která jako by nyní zaplňovala celou chodbu, se jí udělalo zle
Zranění na noze tě stojí jeden život, sniž si počet životů o jeden.
Bylo by nerozumné zůstávat na chodbě, každou chvíli se tu mohl objevit další útočník. Vzduch zaplňoval pach čerstvé krve, z něhož se jí zvedal žaludek. Josefína, aniž si přesně uvědomovala, co dělá, otřela svůj meč do cípu mužova pláště a zastrčila jej zpět do pochvy u boku. Rána na noze ji pálila jako čert a bolest ji donutila na chvíli se opřít o chladnou stěnu chodby.