109 Chodbou ke svobodě

Chodba je užší a temnější než Josefina čekala. Všude to tu šustí a ševelí. Není to však průvan ani suché listí. Tisíce malých živočichů s chytinovými krunýřky tu spěchá za svým obvyklým posláním. Naštěstí Josefina netrpí arachnofobií ani entomofobií a tak se statečně, ale zároveň i opatrně plíží chodbou k vytouženému východu.

V zatuchlém vzduchu chodby se konečně objevuje závan chladného vzduchu s vůní lesa. Východ z chodby už je nedaleko. Nyní je třeba postupovat opravdu velmi opatrně, protože je možné, že v okolí mohou být někteří z útočníků.