1110 Chodbou ke svobodě
Chodba je užší a temnější, než Josefína čekala. Všude to tu šustí a ševelí. Není to však průvan ani suché listí. Tisíce drobných živočichů s chitinovými krunýřky tu spěchají za svým obvyklým posláním. Naštěstí Josefína netrpí arachnofobií ani entomofobií, a tak se statečně plíží chodbou k východu. Postupuje s krajní opatrností, aby se jí ta hemžící havěť nedostala na tělo ani do šatů.
V zatuchlém vzduchu chodby se konečně objeví závan chladného povětří s vůní lesa. Josefína jej vdechne téměř dychtivě; po vlhku, plísni a šelestu podzemí jí připadá jako první příslib záchrany. Východ z chodby už nemůže být daleko. Právě to ji však donutí k ještě větší obezřetnosti. Čím blíž je svobodě, tím snáze by o ni mohla v poslední chvíli přijít.
Je tedy třeba postupovat opravdu velmi opatrně, protože v okolí se mohou stále pohybovat někteří z útočníků. Stačí neopatrný hluk a vše může být ztraceno.
Je tedy třeba postupovat opravdu velmi opatrně, protože v okolí se mohou stále pohybovat někteří z útočníků. Stačí neopatrný hluk a vše může být ztraceno.
