1130 Po lesních cestičkách
To, co zpočátku vypadalo jako poměrně prostupný terén, se pomalu, ale jistě mění v souvislou stěnu keřů, maliníků a svízele. Josefína se do houští zamotává víc a víc a její neklid sílí. Vrátit se zpět pod tvrz rozhodně nechce. Najednou se zelená stěna nedaleko od ní zavlní a cosi se zřejmě tiše prodírá podrostem přímo k ní. Po boji s vojákem nabyla možná neopodstatněné důvěry ve svůj meč, a tak odhodlaně sevře jílec a připraví se jej tasit.
Josefína se prodírá houštím a za zády nechává hořící Dubovec. Když jí už nehrozí bezprostřední nebezpečí, víří jí hlavou tisíce myšlenek. Co podniknout nyní?
Pokusit se dojít lesem až do Povodí a tam získat pomoc? Nebo se vydat na ještě delší cestu zpět na svůj dvorec, sebrat zbrojný houf a vypravit se na Dubovec zjistit, co se stalo? Obojí zabere strašně moc času, a pokud někdo noční útok přežil, bude potřebovat pomoc mnohem dřív.
Pokusit se dojít lesem až do Povodí a tam získat pomoc? Nebo se vydat na ještě delší cestu zpět na svůj dvorec, sebrat zbrojný houf a vypravit se na Dubovec zjistit, co se stalo? Obojí zabere strašně moc času, a pokud někdo noční útok přežil, bude potřebovat pomoc mnohem dřív.
