1240 Konec kapitoly
Komu byl dopis určen? Co je tou záhadnou věcí, která Ctibora tolik znepokojila? Do jakého nebezpečí se Josefínin synovec dostal? Co vlastně ví otec Ignác?
Odpovědi na tyto otázky — a mnohé další — nalezne čtenář v celém příběhu:
Odpovědi na tyto otázky — a mnohé další — nalezne čtenář v celém příběhu:
Vážený a ctěný příteli,
tento list píši Tobě v nouzi nejvyšší.
Onu věc, budiž zlořečen den, kdy mi ji osud vložil do rukou, ukryl jsem na místě nám oběma známém. Přinutila-li by Tě kdy budoucnost, nedejž toho Bůh, abys ji musel vyzvednout sám, počítej čtyři zleva a poté hledej barvu pod perutěmi. Neodvažuji se jí déle chovati při sobě. Nad námi se stahují mračna a ani za zdmi Dubovce již nenalézám bezpečí.
Otec Ignác mi byl nápomocen při překládání starých kronik a vrhl tak paprsek světla do temnoty, jež nás obestírá. Znáš jej dobře, a proto věřím, že bys přisvědčil tomu, že jsem jej toliko zčásti uvedl do naší záležitosti.
Ač tím nejspíše uvrhnu do velikého nebezpečí i svou tetu Josefínu, odhodlal jsem se nyní svěřiti jí vše. Má hlubokou znalost historie i starého písma a může nám býti ku pomoci víc, než by kdo soudil. Jsem pohlcen zoufalstvím, a proto musím činiti skutky zoufalé.
Buď nad míru obezřetný. Krajem se potulují podivní muži a já tuším jejich nečisté záměry. Tento list svěřuji věrnému poslu, příteli Jeronýmovi, jemuž plně důvěřuji.
tento list píši Tobě v nouzi nejvyšší.
Onu věc, budiž zlořečen den, kdy mi ji osud vložil do rukou, ukryl jsem na místě nám oběma známém. Přinutila-li by Tě kdy budoucnost, nedejž toho Bůh, abys ji musel vyzvednout sám, počítej čtyři zleva a poté hledej barvu pod perutěmi. Neodvažuji se jí déle chovati při sobě. Nad námi se stahují mračna a ani za zdmi Dubovce již nenalézám bezpečí.
Otec Ignác mi byl nápomocen při překládání starých kronik a vrhl tak paprsek světla do temnoty, jež nás obestírá. Znáš jej dobře, a proto věřím, že bys přisvědčil tomu, že jsem jej toliko zčásti uvedl do naší záležitosti.
Ač tím nejspíše uvrhnu do velikého nebezpečí i svou tetu Josefínu, odhodlal jsem se nyní svěřiti jí vše. Má hlubokou znalost historie i starého písma a může nám býti ku pomoci víc, než by kdo soudil. Jsem pohlcen zoufalstvím, a proto musím činiti skutky zoufalé.
Buď nad míru obezřetný. Krajem se potulují podivní muži a já tuším jejich nečisté záměry. Tento list svěřuji věrnému poslu, příteli Jeronýmovi, jemuž plně důvěřuji.
Ve světle nastávajícího dne, které jen zvolna proniká listím dosud zšeřelého lesa, luští Josefína lehce rozpité řádky psané výrazným Ctiborovým rukopisem:
S úctou a nadějí v lepší časy
Tvůj přítel Ctibor
Tvůj přítel Ctibor
