1131 Pěšinou
To, co zpočátku vypadalo jako schůdná pěšina, se pomalu, ale jistě mění v úzkou stezku neurčitého směru. Klikatí se a Josefína začíná ztrácet přehled, kam vlastně vede. Jisté je jediné: vrátit se zpět pod tvrz nechce.
Náhle před sebou, nebo spíš kousek stranou od stezky, zahlédne mezi stromy modravou zář. Po boji s vojákem v hradní chodbě nabyla ke svému meči možná neopodstatněnou důvěru, a tak pevně sevře jílec a je připravena jej vytasit.
Náhle před sebou, nebo spíš kousek stranou od stezky, zahlédne mezi stromy modravou zář. Po boji s vojákem v hradní chodbě nabyla ke svému meči možná neopodstatněnou důvěru, a tak pevně sevře jílec a je připravena jej vytasit.
Josefína jde po lesní pěšině a její oči si pomalu přivykají okolní tmě. Za zády nechala hořící Dubovec. Když už jí nehrozí bezprostřední nebezpečí, hlavou jí víří tisíce myšlenek. Co teď? Pokusit se dojít lesem až do Povodí a tam získat pomoc? Nebo se vydat na ještě delší cestu zpět na svůj dvorec? Tam by musela sebrat zbrojný houf a vytáhnout na Dubovec, aby zjistila, co se stalo. Obojí zabere strašně moc času, a pokud někdo noční útok přežil, bude potřebovat pomoc mnohem dřív.
