1100 Do temnoty
Kousek od schodiště na zadní dvůr jsou nenápadná dvířka. Na první pohled vypadají jen jako větrací šachta, ve skutečnosti však vedou do chodby, která ústí za tvrzí hluboko v lese. Ctibor je Josefíně kdysi ukázal pro případ, že by bylo třeba opustit Dubovec nepozorovaně. Teď se jí ta znalost hodí víc než kdy jindy. Uvnitř je však skoro tma a kdoví, s čím se tam vlastně setká.
Není na co čekat. Z chodby se ozývá suché šustění, jako když se o sebe třou seschlé větvičky. Nese se z ní i zatuchlý pach vlhké hlíny, plísně a něčeho starého, po dlouhý čas ukrytého před světlem. Ten těžký vzduch se jí dere do nosu a budí v ní ještě větší neklid.
Josefína se na okamžik zarazí a napne sluch, jako by snad mohla z pouhého šelestu poznat, co ji uvnitř čeká. Marně. Jediná cesta z Dubovce vede tudy, a tak jí nezbývá než se po ní pustit.
Josefína se na okamžik zarazí a napne sluch, jako by snad mohla z pouhého šelestu poznat, co ji uvnitř čeká. Marně. Jediná cesta z Dubovce vede tudy, a tak jí nezbývá než se po ní pustit.
