1190 Na hraně
Teprve tady, na druhém břehu, si Josefína s úlekem všimla, že jí při přechodu musel jeden z předmětů vyklouznout a spadnout dolů do hučící řeky. Na okamžik se ohlédla zpět k rozbořenému mostu, jako by jej snad ještě mohla zahlédnout mezi kameny a zpěněnou vodou. Bylo to však marné. Proud pod mostem byl příliš divoký a všechno, co jednou pohltil, beze stopy odnášel pryč. V té chvíli jí nezbývalo než se s tou ztrátou smířit.
Josefína sama sobě dokázala, že má pevnou vůli a nebojí se výšek. Zvyš hodnotu její vůle o +1. Bohužel také přišla o jeden z předmětů. Pokud měla jen jeden, odstraň ho z jejího inventáře, aniž bys jej využil. Pokud měla předměty dva, sám vyber, který jí z mostu do řeky vypadl.
Josefína sama sobě dokázala, že má pevnou vůli a nebojí se výšek. Zvyš hodnotu její vůle o +1. Bohužel také přišla o jeden z předmětů. Pokud měla jen jeden, odstraň ho z jejího inventáře, aniž bys jej využil. Pokud měla předměty dva, sám vyber, který jí z mostu do řeky vypadl.
Josefína si vybavila vystoupení kejklířů, kteří pravidelně o podzimních svátcích Morany hostovali v Markvarticích. Jako provazochodkyně tedy nyní udržovala rovnováhu roztaženými pažemi a překonala tak první část mostu. Jeho střed však byl ještě užší, než se zdálo ze břehu.
Právě když přecházela to nejužší a nejnebezpečněji vyhlížející místo, uvolnilo se několik kamenů a s hlučným pleskáním napadalo dolů do vody. Josefínu to vyvedlo z míry, klopýtla a jen s velkou námahou udržela rovnováhu. Pak už po zbylé, snazší části mostu pomalu a opatrně dobalancovala na druhý břeh, pod větve nízkých borovic.
Oddechla si a na chvíli počkala než se jí uklidní tep.
Právě když přecházela to nejužší a nejnebezpečněji vyhlížející místo, uvolnilo se několik kamenů a s hlučným pleskáním napadalo dolů do vody. Josefínu to vyvedlo z míry, klopýtla a jen s velkou námahou udržela rovnováhu. Pak už po zbylé, snazší části mostu pomalu a opatrně dobalancovala na druhý břeh, pod větve nízkých borovic.
Oddechla si a na chvíli počkala než se jí uklidní tep.
