1201 Konečně na cestě
Den se už posouval k poledni a Josefína kráčela dál, jak jí jen unavené nohy dovolovaly. V ostražitosti však nepolevovala. Co chvíli se zastavila a naslouchala, zda v dálce nezaslechne jezdce. Útočníci sice stěží mohli vědět, kam se v noci poděla, opatrnosti však nikdy nebylo dost a cesty kolem Dubovce mohly být střežen
Netrvalo dlouho a Josefína se konečně ocitla na vytoužené Zemské stezce. Poznala ji neomylně podle kolejí od kupeckých vozů. Bylo sice patrné, že jsou už pár dní staré, ale Zemská stezka to byla bezpochyby. Teprve teď si Josefína mohla být jistá, kde se v Sovím hvozdu asi nachází, a spěšně se vydala směrem na Povodí.
Dospěla k závěru, že vydat se do Povodí bude bezpečnější a zároveň jí to umožní vrátit se na Dubovec mnohem dříve, v doprovodu městské stráže. Věřila, že jí povodský místodržící, kterého dobře znala, poskytne rychlou a účinnou pomoc, jakmile se dozví o nočních událostech na Dubovci.
Dospěla k závěru, že vydat se do Povodí bude bezpečnější a zároveň jí to umožní vrátit se na Dubovec mnohem dříve, v doprovodu městské stráže. Věřila, že jí povodský místodržící, kterého dobře znala, poskytne rychlou a účinnou pomoc, jakmile se dozví o nočních událostech na Dubovci.
