Voda v řece byla ledová, ale naštěstí jí nesahala ani nad kolena. Už byla prakticky na druhém břehu a hmátla po větvi, která se tu příhodně skláněla nad vodu, když jí noha bolestivě sjela po kluzkém balvanu. Na okamžik to vypadalo, že spadne přímo na ostré kameny zakryté jen tenkou vrstvou bílé pěny, nakonec však rovnováhu udržela a vyhoupla se na spásný břeh.
Jakmile se však kotník ocitl venku z ledové vody, začal bolet a otékat. Josefína si rychle vylila vodu z bot a znovu si je obula, dokud to ještě šlo. Bylo jí jasné, že si bude muset nohu co nejdřív ošetřit, jinak by se jí další cesta mohla bolestivě vymstít.
Uber Josefíně na počítadle životů -1 život.
Obava, že by se most mohl celý zřítit dolů do řeky, donutila Josefínu slézt po kluzké skále k hučící vodě. Přidržovala se přitom obratně skalních výstupků a zpočátku se zdálo, že se rozhodla správně. Sestup opravdu nebyl nijak obtížný.
Protější břeh působil ještě o něco schůdněji a vylézt odtud zpět nahoru na stezku bude nejspíš snazší.
Josefína odhodlaně vkročila do proudu říčky, která tu mezi balvany tvořila malé vodopády a vířící tůňky. Voda na první pohled nevypadala nijak hluboká, nepokojoval jí však dělal silný proud, který se mezi kameny lámal s větší silou, než se zprvu zdálo.