1210 Na cestě
Posledních pár metrů už pospíchala s neblahým tušením, že přichází příliš pozdě na to, aby pro Jeronýma mohla ještě něco udělat. Čím blíž byla, tím zřetelněji cítila, že to tušení bude nejspíš pravdivé. Přesto spěchala dál, jako by ještě mohla zvrátit to, co už se zřejmě stalo..
Odpoledne po krátkém odpočinku vyrazila Josefína znovu na cestu. Náhle si v dálce na okraji stezky všimla muže ležícího v nepřirozené poloze, opřeného o kmen stromu. Čím víc se k němu blížila, tím silněji v ní rostl dojem, že je jí nějak povědomý.
Když se přiblížila natolik, aby v odpoledním slunci rozeznala jeho rysy, poznala Jeronýma, starého velitele Ctiborovy stráže. Bylo zřejmé, že je těžce zraněný, možná už dokonce mrtev.
Když se přiblížila natolik, aby v odpoledním slunci rozeznala jeho rysy, poznala Jeronýma, starého velitele Ctiborovy stráže. Bylo zřejmé, že je těžce zraněný, možná už dokonce mrtev.
